Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
IMPERIA založila Helena Iren Michaelsen po odchodu z TRAIL OF TEARS (krátce po vydání výborného alba „Profoundemonium“) a po přestěhování se do Holandska, respektive po krátkém angažmá v kapele SAHARA DUST, která se posléze přejmenovala na EPICA (to už se Simone Simons za mikrofonem). Na přelomu tisíciletí podobných kapel bylo mnoho. Hudebně se pohybovaly někde na pomezí atmosférického gotického metalu (reprezentovaným zmíněnými TRAIL OF TEARS, TRISTANIA, THEATRE OF TRAGEDY a dalšími převážně severskými uskupeními) a finskými melodiky NIGHTWISH, v té době si teprve zlehka pohrávajícími s orchestrálními aranžemi. NIGHTWISH však scénu ovlivnili natolik silně, že mnohé do té doby zajímavé doom/gothic kapely otočily kormidlem (třeba takoví WITHIN TEMPTATION). Nově vzniklá IMPERIA naskočila na čerstvý vítr vanoucí právě od tisíce jezer. IMPERIA však byla jen jednou z mnoha a ze svého žánru nijak nevybočovala. Přiznávám, že svým debutem „The Ancient Dance of Qetesh“ mě tato kapela nezaujala a její další působení jsem sledoval jen z povzdáli.
„Dark Paradise“ je již sedmé album. Začíná se nadějně za zvuku elektroniky kombinované s hutnými rify. Přístup, který evokuje experimentální období THEATRE OF TRAGEDY z přelomu tisíciletí. Svižná, povedená melodie pak se skladbou „Better Place“, vydané o něco dříve jako singl, nastaví laťku nové desky zajímavě vysoko. Poslech „Better Place“ nakonec vedl k rozhodnutí, že si tato kapela po mnoha letech na scéně a v takřka nezměněné sestavě zaslouží samostatný text. Bohužel hned následující „Reach My Tears“, která si naopak hraje s folkovými vlivy, což IMPERIA občas dělává, už v sobě moc kouzla nemá. Ze slibného začátku se postupně sklouzne do dobře odvedené rutiny. Tu přeruší až pomalá, hutná „The Tree Of Life“, která je doom/gothic metalovým příspěvkem na aktuálním albu. I přes pomalý rytmus je to skladba, která přinutí pozvednout obočí z dřímoty, která se už začíná dostavovat.
„Soldiers of Hell“ si hrají s proměnlivou netradiční rytmikou a kombinací vícero žánrů, jenže to nějak nedrží pohromadě a je patrné, že jednotlivé elementy jsou drženy pohromadě spíš násilím než hudební symbiózou. Závěr alba patří dvěma baladám, které jsou však nudné a zcela bez nápadu. Helena Iren Michaelsen má silný hlas, možná jeden z nejsilnějších ve svém žánrovém rybníku. Když se do toho pořádně opře, svou intenzitou dokáže bořit stěny, nicméně vykreslení jemných niterných emocí není úplně její specialita. To jí úplně nesedí. V „The Tree Of Life“ se vykreslení ponuré atmosféry vyvedlo mnohem lépe i za použití agresivnějších poloh vokálu. Celkově se tak na albu najdou dvě tři zajímavé skladby. Přestože je „Dark Paradise“ lepší než mnozí jeho předchůdci, žánrový průměr příliš nepřevyšuje.
IMPERIA se nikdy nedostala z klatby průměrnosti. Ani profesionální výkony již letitých hudebníků na tom nic nemění, v uměleckých směrech nestačí jen řemeslně dobře odvedená práce. Dvě tři dobré skladby, jinak jde o šedý průměr jako obvykle.
1. Better Place
[video] 2. Reach My Tears
3. The Family Chain
4. The Tree Of Life
5. Reflection
6. Soldiers Of Hell
7. Void Of Emptiness
8. Hope Of Joy
9. Lost Souls
10. The Demons' Fireplace
Diskografie
Dark Paradise (2024) The Last Horizon (2021) Flames of Eternity (2019) Tears of Silence (2015) Secret Passion (2011) The Queen of Light (2007) The Ancient Dance of Qetesh (2004)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 26. července 2024 Vydavatel: Massacre Records Stopáž: 49:32
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Low-key scandi thriller o druhém největším vyšetřování v dějinách Švédska má pár dramaturgických botiček, ale svým důrazem na skvělé postavy a trpělivě budovanou atmosféru odhodlaného zoufalství dokáže ve finále trefit na solar. Silná a poctivá minisérie!
Krásno vyšlo včera, na výročie obety Jana Palacha. Ak chcete mať zimomriavky z počúvania slovenského metalu, čo najskôr si dajte tento prvý veľký domáci album tohto roka.
Nelze jimi pohrdat, musíte je milovat! Bezejmenná novinka nepřekvapí ve smyslu žánrových změn, ale přijde mi rafinovanější a propracovanější než kdy předtím. Rozhodně však ne na úkor intenzity a nekompromisního přístupu. Tady vše při starém a dobrém!
Už pár dnů mě trápí teploty, tak se nořím do hojivého babylonského bláta těchto Belgičanů. Ve své drone doomové přísnosti je to krásný, bezmála hřejivý delirický zážitek, který jedním dechem proklíná i povznáší, elegantně tančí i trpí v křečích.
I přes původní vize, že nová deska Nicka Cavea ponese optimistickou auru, propadá se "Wild God" do pochmurných nálad a svou tísnivou atmosférou umí sevřít posluchače do kleští. Přesto je "Wild God" o kus písničkovější než minulé desky, což je za mě dobře.